První pomoc pro psy

Na procházky se psy chodíme všichni několikrát denně, ale už vás někdy napadlo, jak byste vašemu čtyřnohému parťákovi pomohli, kdyby se mu něco stalo?

Proto jsme pro vás připravili článek o první pomoci ve spolupráci s našimi veterinárními lékařkami.

Zásady první pomoci platí víceméně pro všechna zvířata, zaměření na psy vychází z toho, že nás doprovází na procházkách, nebo při sportu a ve volné přírodě je riziko úrazu největší.

Jak se chovat při zranění psa?

Jako první je nutné zachovat co největší klid a rozvahu – pes je schopen vycítit emoce majitele a nervozita, panika a hysterie oslabí jeho důvěru ve vůdce smečky a poslední zbytky ochoty ke spolupráci zmizí. I pokud máme schopnost jednat rozumně a účelně ve stresu, je potřeba si neustále připomínat, že vážně zraněné zvíře reaguje jinak než jak jsme zvyklí a přistupovat ke psovi opatrně (může v panice kousnout i blízkou osobu).

Pokud nejsme sami, ideálně jeden posuzuje zranění zvířete a druhý hledá nejbližší veterinární ordinaci (konečně je ten chytrý telefon užitečný a zachraňuje život), telefonuje pro radu a připravuje personál na příchod/příjezd vážně zraněného psa. Druhý postupuje podle pokynů a poskytuje první pomoc. Pokud jste v oblasti, kde funguje zvířecí záchranná služba, můžete využít jejich pomoci.

Zhodnocení stavu zvířete

Může se stát, že se pes zraní přímo před našima očima, nebo se zaběhne a my jej nalezneme po určitém čase. V obou případech začínáme s posouzením stavu zvířete stejně:

>> Zhodnocení stavu zvířete: vědomí – bezvědomí – zachování životních funkcí (dech, tep)

Zvíře může zmateně pobíhat (pak se snažíme jej přivolat, v žádném případě jej nepronásledujeme a nekřičíme, pokud nespolupracuje, snažíme se ho nahnat do místa, kde ho můžeme pomalu a klidně odchytit), nebo leží a naříká, štěká, svíjí se (tady je nezbytná fixace – pásek nebo vodítko kolem tlamy, pevné, ale šetrné přitlačení k podložce, přenos na bezpečnější místo apod.), v nejhorším případě leží a nehýbe se (i v tomto případě přistupujeme obezřetně, může se z bezvědomí kdykoli probrat a kousnout – buď vidíme dýchací pohyby, nebo opatrně zkontrolujeme, jestli vychází vzduch z nozder, u malých psů chytíme zespodu hrudník za lokty do ruky a lehce stiskneme, jestli cítíme srdeční tep, u velkých psů přiložíme dlaň zleva na hrudník za loktem a mírným tlakem kontrolujeme, jestli je patrná srdeční činnost. V případě hodně husté srsti, nebo poranění v této oblasti můžeme zkusit nahmatat tep na vnitřní straně stehna – zhruba kousek nad stehenní kostí a nejlépe 3 prsty za sebou najednou.

U zvířat při vědomí přecházíme k dalšímu bodu, pokud je zvíře v bezvědomí, ale puls a dech je znatelný, neprodleně jej dopravíme k veterináři.

Resuscitace psů

V případě, že necítíme tep, ani dech, můžeme se pokusit o resuscitaci. Neustále mějme na paměti, že se zvíře může kdykoli probrat a zranit i svého majitele, protože je dezorientované a v šoku!

Při resuscitaci položíme psa na pravý bok, přidřepneme (z kleku se hůř uskakuje) a bází dlaně (můžeme si pomoci i druhou rukou přes tu první) stlačujeme rytmicky hrudník za loktem. Tlak přizpůsobíme velikosti psa, v každém případě je vždy menší, než to je u člověka. Střídáme cca 30 rychlejších stlačení hrudníku na 2 vdechnutí. Před zahájením dýchaní z úst do tlamičky natáhneme psovi hlavu a krk rovně a dopředu, otevřeme tlamu a vytáhneme jazyk. Jazyk lépe zachytíme kapesníkem nebo kusem látky (tričko, bunda). Vyčistíme tlamu od hlíny, trávy, zvratků a možná najdeme i nějaké cizí těleso.

U menších psů pak jazyk srovnáme uvnitř, scvakneme čelisti a vložíme celý čumáček do úst až po psí koutky (včetně). Opatrně vdechneme, sledujeme, jak se hrudník zdvihá, na výdech otevřeme pusu, znovu se nadechneme, sevřeme rty okolo čumáku a pokračujeme...

U velkých psů stejně vyčistíme tlamičku, srovnáme jazyk, čelisti ale obemkneme pevně rukama, pysky co nejvíc překryjeme přes sebe a dlaněmi se snažíme co nejúčinněji zabránit odchodu vzduchu při vdechování do psa. Palce máme na hřbetu čumáku a natažené semknuté prsty směřují za koutky dozadu. Vdechujeme pak jen do nosních dírek. Stejným způsobem kontrolujeme hrudník a nezapomínáme po zhruba 2–3 sériích zkontrolovat, jestli už není tep a dech přítomný. Stlačování hrudníku je důležitější, vdechování chce určitou přípravu a není dobré nechávat delší dobu pacienta bez krevního oběhu. Častější umělé dýchání je možné, pokud jsme dva a jeden provádí nepřetržitou masáž srdce.

Zraněné zvíře je při vědomí: zjistíme rozsah poranění

>> U zvířat při vědomí následuje odhad zranění: krvácení, zlomeniny, nepřirozené držení těla, známky bolesti určitého místa, třes, naříkání, ohánění se po určité partii těla, lízání...

Viditelné silné krvácení ošetřujeme nejdříve – v nouzi použijeme balíček papírových kapesníčků (celý tak jak je i s igelitem), hrst větších silných listů, svoje tričko, cokoli a na ráně to zafixujeme páskem, vodítkem. Od zaškrcení končetiny nad ránou směrem k srdci se dnes ustupuje, volí se raději přímé zastavení krvácení v ráně. Znovu připomínám nasazení náhubku, nebo zavázání tlamky před zákrokem.

>> Pokud nevidíme silné krvácení, ale je riziko vnitřního krvácení, je důležitá barva sliznic.

Otočíme pysk a zkontrolujeme jeho vnitřní stranu při zavázané tlamičce nebo u psa v bezvědomí, pokud má pes náhubek, pak lehce odtáhneme víčko a sledujeme spojivku. Bledé až bílé sliznice, obzvláště pokud je barva během času světlejší a světlejší ukazují na vnitřní krvácení, nebo rozvoj šoku a v tom případě se snažíme o co nejrychlejší převoz k veterináři.

Vždy, pokud jsme svědky nějakého krkolomnějšího pádu, v případě střetu s autem, nebo po autonehodě, kdy byl pes v autě v kleci, nebo v postroji na sedadle, i kdyby se zdálo, že zvíře nevykazuje žádné známky zranění, je nezbytné prohlédnutí veterinárním lékařem, který psa odborně vyšetří, vyloučí vnitřní zranění, případně navrhne hospitalizaci.

Zranění, se kterými se můžete setkat

Popálení: chemické, elektrickým proudem, nebo tepelné

Vidíme a cítíme spálenou srst, puchýře, otok, také zarudnutí. Při tepelném popálení postižené místo oplachujeme studenou vodou, nejlépe tekoucí. Po několika minutách můžeme, pokud je k dispozici, přiložit ledový obklad, ne přímo na kůži, ale přes látku.

Kyselinu na kůži můžeme neutralizovat roztokem jedlé sody ve vodě. Zásadité látky zase roztokem octu. Zasažené oči vyplachujte pouze proudem tekoucí vody, nebo borovou vodou. Poté jako v ostatních případech vyhledejte veterináře. Suché chemické látky z kůže a srsti vyfoukejte, vyčešte. Dávejte pozor na umývání, některé se mohou vodou, nebo šamponem teprve aktivovat.

Elektrický proud může vyvolat zástavu srdce, dechu, nebo popálení. I když po zásahu se zvíře může na první pohled zdát v pořádku, je ohroženo selháním základních životních funkcí i po relativně delším čase. I v tomto případě raději navštivte veterináře.

Tonutí

Psa dostaňte co nejrychleji na břeh, otevřete a případně vyčistěte tlamu, zdvihněte ho za zadní nohy a držte hlavou dolů, můžete s ním i opatrně kývat v úhlu asi 60 stupňů, nebo lehounce zatřepat.

Velkého psa uchopte jednou rukou kolem břicha pod žebry, přehoďte si ho přes rameno a tlačte na hrudník. Po odstranění co nejvíce vody z dýchacích cest je často nutné zahájit resuscitaci.

Pozření jedovatých látek, návnad

Pokud máme lahvičku, sáček, zkrátka obal s názvem účinné látky, je nejlepší ihned telefonovat veterináři, nebo na toxikologické informační středisko.

Další postup se liší podle uplynulého času. Pokud zvíře něco pozřelo pod naším dohledem, pokusíme se vyvolat zvracení. Po lžičkách, přímo z lahvičky, nebo velkou injekční stříkačkou vpravíme do tlamky čerstvý peroxid vodíku a přinutíme zvíře jej polykat – není důležitá dávka, ale aby co nejrychleji přišlo zvracení, pokud nemáme, za pokus stojí i lžička hořčice, nebo jedlé sody v teplé vodě, ale neupínejme se na vyvolání zvracení.

Při slíznutí látek, které leptají ihned sliznice (žíraviny, ropné látky, těkavé látky apod.) zvracení v žádném případě nevyvoláváme. Stejně tak v případě, že nevíme, před jakou dobou zvíře jedovatou látku pozřelo, nebo je to více než 2 hodiny. Následně, pokud zvracení nepřišlo, nebo odeznělo (zvratky zkontrolujeme a pokusíme se uchovat nejlépe ve skleněné nádobě pro toxikologický rozbor), podáváme ve velkém množství černé uhlí. Dávka je až 4g/kg živé hmotnosti a po 2 hodinách můžeme opakovat. Návštěva veterináře je nutná i po vyzvracení a podání černého uhlí.

Uštknutí zmijí, alergie na včelí/vosí žihadlo, nebo kousnutí jedovatým hmyzem

Psa ihned uložíme do stínu a zamezíme pohybu, aktivita a horko urychlují vstřebávání a distribuci jedu. Pokud máme po ruce něco chladivého (namočené tričko ve vodě), chladíme místo kousnutí, v domácím prostředí klidně i led přes ručník, studenou vodu se lžičkou octa. A konec je stejný – navštívíme co nejdříve veterináře.

A ještě pár rad na závěr:

• >> vždy u sebe při procházce mějte mobilní telefon

• >> uložte si číslo svého veterináře, abyste mohli kdykoliv zavolat

• >> pokud jedete se psem na dovolenou, dopředu si vyhledejte veterinární ordinace v okolí, a to i nonstop kliniky, kteráévám pomohou kdykoliv

Pokud by se při procházce vašemu chlupáčovi něco přihodilo, pevně doufáme, že si vzpomenete na náš článek a vše dobře dopadne, ale ještě lepší bude, pokud naše rady nebudete v praxi nikdy potřebovat! Přejeme vám mnoho vesele stráveného času s vašimi mazlíčky bez starostí a zranění.